ivulebledule

Náš velký den.

Blíží se náš velký den, den naší svatby. 7.6.2003.

Vše je připraveno. Cukroví napečené,i maličké svatební koláčky,dalo to fušku,v tom létě,rozdané krabičky po sousedech,a známých. Prstýnky čekají na poličce,nezapoenout! Kytka k vyzvednutí,hosté se schází. Šaty šité na míru,ne,nepřibrla jsem,dostanu se do nich,sláva. Od kadeřnice jsme dávno doma. Nervozita stoupá,dokonce i dcera je nesvá,jde na svou první svatbu,teda ne svou,ale maminčinu. Moc jí to sluší. Manžel-budoucí má premiéru,já jdu už podruhé. Nic velkého,opravdu jen malá,decentní svatbička. Rodiče a svědci,odpoeldne posezení se známýma. Po obřadu objednaný oběd v restauraci,venku na zahrádce,tak snad nebude-li pršet,nezmoknem. nebo že by nám napršelo štěstí???   Toho není nikdy dost.

 Nasedáme do auta,a odjíždíme k radnici. Nééé k radnici,prvně k fotákovi,musí nás přece zvěčnit,ještě než se celí rozcucháme,na radnici se počká. Pár nastavených grimas,uměle nastavených póz,a postojů,ksichtíme se tam jak opičáci,ale klaplo to,pozoooor,vyletí ptáček,a je hotovo. a honem na tu radnici. Hraje hudba. Svědci jsou už připraveni nám tu událost odsvědčit. Rodiče se poněkud zúžili pouze na matky,otcové se neúčastní. Jeden pocituje k dceři málo lásky,nebo je tak paličatý nato, aby se účastnil její svatby a druhý je poněkud zaměstnaný svojí prací,která je mu přednější,než svatba syna. Sourozenci se jedni nedostavili ani ze slušnosti,ale druzí došli rádi. No co,i tak se to konat bude. Paní starostka nás vítá,kolegyně přednese dojemný proslov,maminky zamáčknou slzu,i já  mám co dělat,aby se mi nerozmazal makeup.  Oba souhlasně odpovíme ANO, upsali jsme se jeden druhému,a je po všem,náš solečný život začíná. ještě gratulace,pár známých nedočkavě vyčkávalo,aby nám jako první pogratulovali,tak hezky popořadě,nejdříve paní starostka,svědci,a rodiče-teda maminky-tchýně mi špitne -tak tě vítám do rodiny.

Měla dva roky na to,aby mě uvítala,co jsem u nich bydlela,její uvítání zrovna nebylo dvakrát milé. ale třeba po svatbě to bude jiné???  Honem na oběd,už nám všem vytrávilo,po tak náročném dopoledni. Je krásné počasí,tak na déšt to nevypadá,vcházíme do restaurace,a co to je za ránu,talíř nám někdo rozbil pod nohy,musíme to zametat,co se dá dělat. Usedáme ke stolu,a už se nese slavnostní přípitek,kuřecí polévka s nudlema,a hlavní chod. Kuřecí řízky zapečené s chřestem a sýrem,hranolky a zeleninová obloha. Byla to mňamka. chvilku posedíme a přesuneme se domů,kde budeme pokračovat ve slavení,dojdou známí,a bude se slavit do rána.

 Hromadí se to tu lidmi,dárky se schází,mám radost ze všech. Tchán se odtrhnul od své práce,a prý musí na fotbal. Tchýně se přidala,a odchází také,i sourozenec svědek usí na fotbal. Vůbec jim to není hloupé,při svatbě svého nejstaršího syna jít na místní vesnický fotbálek. slušnost nade vše. co je to ovšem slušnost?  Známí a kamarádi s náma zůstanou,to je jasný,jídla pití je dost, a budeme slavit áááááž do rána.

A nastává uplně normální obyčejný život......